pátek 16. září 2011

Procesní odbočka

Jestliže jste se prokousali dosavadními příspěvky na tomto blogu, pravděpodobně jste si položili otázku, zda by to celé nešlo “nějak” zjednodušit (zrychlit, zlevnit...). Rychlá a ne-tak-docela-přesná odpověď je “ano, šlo”, ovšem detailní odpověď je trochu delší. Upozorňuju, že následující text je dosti nudný, a sem-tam použiju newspeak bílých límečků; přesto považuju porozumění procesní stránce věci za nutnou součást jakéhokoliv řemesla a jeho vylepšování. Předem se omlouvám za některá brutální zjednodušení.

V celém procesu brnířiny rozlišuji následující zdroje nákladů, a tudíž možnosti k vylepšení:
  • Vnější náklady
    • Nákup materiálu
    • Práce někoho jiného
  • Vnitřní náklady
    • Design, výroba a údržba nástrojů
    • Procesní kroky a jejich následnost
    • Režie mezi procesními kroky
    • Kvalita výroby (odpadovost)

Vnější náklady – vstup materiálu
Zde nevidím možnost, jak ušetřit peníze nebo čas – 10 kg drátu koupíte ve Feroně jednou a vystačíte s ním následující tři roky. Dtto dodání moderně vyrobeného průvlaku (nebo rovnou dráty zvlášť na nýtky) je otázka několika dnů a vystačí na hodně dlouho. Jen všeobecně zmíním, že peněžní investice nejsou u brníře nijak velké - vejdete se do několika tisíc Kč v průběhu několika let. To co dělá brnířské výrobky exkluzivní (drahé) je ohromná manuální práce.

Vnější náklady – práce někoho jiného
Dělba práce stojí v základech vývoje rodu Homo a stále platí, že pokud část práce svěříte někomu jinému, kdo pro ni má lepší předpoklady (praxi, vybavení atd.), ušetříte. Pokud předpoklady nemá, tak tratíte. U brnířiny jako hobby se práce někoho jiného týká jenom výroby nástrojů a doplňků, protože celý zbytek si děláte sami (možnost současné práce více lidí viz dále). V praxi to znamená, že si například najdete kováře s praxí, který vám vykove několik univerzálních kleští, které si pak dotvoříte sami. Nebo truhláře, který vám udělá lepší pracovní stoličku. Možná ještě tak někde objednat natočení kroužků a nastříhání nýtků, nevím ovšem kde.

Vnitřní náklady – design, výroba a údržba nástrojů
Chytře navržené nástroje šetří opravdu hodně času. Když budou z mizerného materiálu, budou se hodně opotřebovávat. Když budou z moc dobrého materiálu, budou drahé a budou se vám špatně opravovat / upravovat. Čím více jednoúčelových nástrojů, tím hůře, protože vám naroste režie. Zcela konkrétně, měla by jít sloučit funkce usazovacích a nýtovacích kleští. Nebo by mělo jít vymyslet nástroj, kterým kroužek roztáhnete rychleji, namísto aby jste to dělali kleštěmi před probíjením. Nebo nějaký jednoduchý přípravek na stříhání nýtků (který následně sníží i odpadovost). Příkladem vylepšení nástroje jsou například dva důlky na nýtovacích kleštích, takže nemusím koukat jak beru nástroj do ruky, a zároveň nemusím nástroj opravovat hned poté, co se jeden důlek opotřebuje.

Vnitřní náklady – Procesní kroky a jejich následnost
Jednotlivé kroky na sebe musí logicky navazovat a každý by měl zabrat co nejméně času (k problematice měření času a konkrétních hodnot se vrátím v nějakém budoucím příspěvku). Je zde více možností jak ušetřit, zejména změnou výrobního postupu. Například nesekat kroužky už s přesahem, ale bez něj a následně přesah vytvářet; nebo, formovat jednotlivé konce kroužku namísto přesahu vcelku; prorážet díry ne jednotlivě ale paralelně (a pak teprve konce překládat přes sebe…).  Velkým zrychlením je polovinu kroužků snýtovat bez toho, že by jste s tím čekali na jejich zapletení do pletiva. Možnost paralelizace kroků (tedy například současnou práci více lidí, z nichž každý dělá nějaký konkrétní úkon) je pouze hypotetická; dokud se jedná o hobby, případně opravdu malosériovou výrobu, tak těžko najdete parťáka. Pokud však tu možnost máte, neváhejte, práce dvou lidí v tandemu je efektivnější než u dvou zcela nezávislých pracovníků.

Aktuální (9/2011) procesní mapa...

Vnitřní náklady – Režie mezi procesními kroky
Omezujte režii co to jde, je to zdroj neviditelných nákladů. Jednak uspořádáním pracovního místa (takže se například pro nástroje nemusíte natahovat za sebe), jednak tím že daný krok děláte pro více kroužků. Je holý nesmysl dělat na jednom kroužku deset úkonů v kuse - je rychlejší probít stovku kroužků po sobě a pak stejnou stovku osadit nýtkem.

Vnitřní náklady – Kvalita výroby (odpadovost)
Další “neviditelný” zdroj obrovských nákladů. Můžete strávit spoustu času pokusy o záchranu nepovedeného kroužku, nebo si za danou jednotku času musíte vyrobit jiný.  Obojí zbytečně, musíte se nejdříve snažit odstranit zdroj chyb, například změnou nástroje. Samozřejmě, časem se zlepší i vaše zručnost, ale spoléhat na to úplně nemůžete; i sebešikovnější člověk s pouhou násadou od krumpáče namísto krumpáče celého sice příkop vykope, ale až za opravdu hodně dlouho.

Závěr je jednoduchý – ano, to co tu zatím bylo popsáno lze ještě o něco zjednodušit (zrychlit, zlevnit...). A to i za nevysloveného předpokladu, že vám stále (jako mě) jde o maximální možné přiblížení se tomu, jak to možná mohlo být, tedy s vyloučením soudobých obráběcích metod a materiálů které v období středověku prostě nebyly známy a zároveň o dosažení vzhledu jako skutečně dochovaný historický artefakt. Pokud tyto předpoklady o věrnosti opustíte, dosáhnete jistě většího zjednodušení  (zrychlení, zlevnění...). Jen to pak už bude něco jiného než brnířina.

Žádné komentáře:

Okomentovat