pondělí 12. září 2011

Probíjení kroužků

Jakmile máme kroužky navoskované, přichází nejcitlivější fáze celého procesu, totiž probíjení dírek na budoucí nýtový spoj. Tento krok je neutuchajícím zdrojem debat, protože do úvahy přicházejí celkem tři možnosti jak to udělat:
  1. Kroužek nechat zavřený a probít oba dva konce zároveň
  2. Probíjet každý konec zvlášť, a to z jeho “vnitřní” strany
  3. Probíjet každý konec zvlášť, a to z jeho “vnější” strany
První varianta má dvě výhody v tom, že je díra probita v jednom kroku a lze snáze udržet geometrii kroužku (není ho nutné v této fázi otevírat a později zase zavírat). Nevýhody jsou také dvě, probíjíte dvojnásobnou tloušťku kovu (a váš probíjecí nástroj tomu musí kvalitou odpovídat), a jen stěží se vám nepodaří udržet rozměry kuželové díry v rozumných mezích (nahoře bude „o dost větší než nýtek“) a bude možné velmi snadno rozlišit „horní“ a „dolní“ stranu kroužku, což ovšem u kulatých nýtků není obvyklé (naopak, je to pravidlem u tzv. nýtování na klínek - wedge rivets).


Ilustrace rozdílného chování při probíjení jedné a probíjení více vrstev kovu

S ohledem na to, že nýtuji kulatými nýtky a potřebuji, aby byl spoj skutečně stranově souměrný, budu dále popisovat pouze druhou variantu. Ještě před vlastním probíjením je ovšem nutný ještě jeden krok, a to všechny kroužky pootevřít, aby bylo možno se s probíječem vůbec dostat na místo. Tento krok je daní za použitou metodu formování kroužků.

Po otevření kroužků již jeden konec po druhém na podložce probijeme, a to pokud možno na stejném místě - tak aby po finálním sesazení na sebe konce kroužku co nejvíce pasovaly. Po probití vizuálně zkontrolujeme, zda je díra skutečně skrz, pokud není, je nutné ještě poklepat. Není nutné, ani vhodné vytvářet díru stejného průměru jako je nýtek, stačí když je skrz díru vidět – nýt si při usazování svoji cestu udělá a zároveň nebude z díry při další manipulaci vypadávat. Pomáhá, když probíječ při práci na jedné dírce otáčíte v prstech - při ručním broušení těžko bude hrot zcela symetrický, takže pootočení mezi údery kladivem vám díru s minimální námahou rozšíří. Rovněž v této chvíli oceníte, že je kroužek z měkkého materiálu, který je navíc dále žíhán do měkka – jakýkoliv tvrdší material bude mít tendenci k praskání a práce nutná k vyražení díry bude o mnoho větší.

Probíjení kroužků vyžaduje skutečně hodně cviku, než se vám podaří produkovat takové díry, které neskončí roztržením kroužku, případně (v dalším kroku) zničením nýtu při pokusu o usazení. Přeci jen se jedná o vyrážení miniaturní díry do miniaturní plošky, navíc je to suverénně nejfrekventovanější operace (každý kroužek probíjíte 2x, takže při počtu například 40.000 ks na košili jste někde na 80.000 dírách, nepočítaje nepovedené pokusy).
Kroužek připravený na probíjení
Zatajit dech...

...a s citem klepnout kladivem

Pohled na probitou díru z vnější strany (tam kde hrot vylezl)...  Tyčka v pozadí má průměr 8 mm

...a pohled z opačné strany. Dobře je vidět nepravidelné otřepy díry, to je normální a nevadí to

Zátiší s probitými kroužky

Jen pro představu o rozměrech: v případě že začínáte s drátem 1 mm silným a nýtky máte z drátu 0.6 mm, budete prorážet sílu materiálu okolo 0.6 mm, kuželová díra bude mít největší průměr asi 0.7 mm a nejmenší kolem 0.3 mm, to vše na plošce široké asi 1.4 mm. Stejně jako při sekání kroužků z pružinky je nezbytností velmi dobré osvětlení, nejlépe sluneční světlo u okna.

2 komentáře:

  1. ...(každý kroužek probíjíte 2x, takže při počtu například 40.000 ks na košili jste někde na 800.000 dírách, nepočítaje nepovedené pokusy)...

    jen malá chybička :)

    OdpovědětVymazat