[Abstract - A needle tip
Short hint on tip geometry of a piercing tool.]
Kolik andělů může tančit na špičce jehly? Tato otázka je sice původně míněna jako výsměch středověké scholastice, pro brníře však onen pověstný hrot jehly svůj význam přeci jen má, poměrně velký.
V příspěvku Probíjení kroužků jsem se věnoval tomu, jak vlastně do kroužku prorazit díru. Je to krok náročný na přesnost, a bohužel je velmi snadné při něm kroužek roztrhnout. Alespoň u mě je v tomto kroku největší odpadovost. Vyplatí se tedy věnovat pozornost každému detailu, v tomto případě geometrii hrotu jehly. Omlouvám pokud objevuji již objevené, ale znáte to, když o slepé uličce nevíte, jistě do ní zabloutíte.
Celou dobu, co se snažím o brnířinu, jsem používal jehly broušené způsobem který je vyobrazen níže, tedy hrot plynule se zužující do špičky:
Nedávno jsem však sledoval při práci brníře Bobra, který používá samostatné kalené jehly, a rozhodl jsem se zkusit pro hrot jehly trochu jiný tvar. Používám tenké vrtáky, zalepené do držátka, něco jako grafitová tužka, ale provedená v kovu. Poté, co jsem zkušebně jednu jehlu naostřil na jinou geometrii, výrazně mi klesl počet prasklých kroužků, zároveň se mi daří dělat daleko lepší - méně kuželovité - díry.
Rozhodně tedy doporučuji každému ostřit následovně: tělo jehly svírá dosti ostrý úhel, a na samotné špičce je malinký kužel cca 45 stupňů. Stačí po dobroušení hlavní části přejet hrotem po brousku, za současného otáčení jehly v prstech.
Samozřejmostí je jehlu po broušení naleštit a při samotném probíjení dírek mazat - voskem, olejem, čímkoli. V reálu pak jehla vypadá nějak takto, bohužel můj fotoaparát neumí lepší makro, proto prosím omluvte mizernou kvalitu fotky:
Žádné komentáře:
Okomentovat