Focus on the unique Coppergate helmet and its aventail (camail).]
Jedním z nejkrásnějších příkladů dobrého řemesla je luxusní anglosaská přilba, pocházející zhruba z 8. století našeho letopočtu. V roce 1982 ji málem rozdrtil bagr, který v Yorku (v ulici Coppergate) vykopal starou, dřevem obloženou jímku. Proto se také přilba dá na webu a v literatuře najít pod názvem Coppergate Helmet. Při uložení už byla přilba pravděpodobně poškozena, respektive částečně rozebrána. Kromě přilby byly v jímce nalezeny různé další, s ní však nesouvisející předměty. Po pečlivé konzervaci byla následně přilba v Britském muzeu rekonstruována.
 |
| Přilba tak, jak je po rekonstrukci vystavena v Yorkshire Museum |
Pro nás je na této přilbě zajímavý hezky dochovaný závěs, onen kus kroužkového pletiva který má chránit krk nositele tam, kde už ho nechrání plech přilby. Dochovaný je samozřejmě relativní slovo - archeologické nálezy pletiva jsou často pouhé dutiny v hroudě rzi. V tomto případě je však pletivo zachované pletivo velmi dobře čitelné a dovoluje nám zjistit alespoň základní fakta.
Pletivo tvoří v současné době prakticky obdélník složený z 28 vodorovných řad, z nichž nejdelší má 81 kroužků; celkem se dochovalo 1947 kroužků. Výška (kratší strana) je cca 105 mm, na délku má závěs cca 470 mm, obojí podle aktuálního roztažení. Z několik děr je zřejmé, že kroužky nejsou dochovány úplně všechny, rovněž kratší strany jsou trochu roztřepené. Pravidelně se střídají kroužky nýtované a kroužky celistvé. Záměrně píšu celistvé; zda jsou skutečně svařované ponechám nyní stranou - viz úvaha Svařování - mýtus nebo realita?).
Všechny kroužky mají kruhový příčný průřez, nejeví tedy známky zploštění. S výjimkou několika větších kroužků použitých pro zavěšení na přilbu (viz níže) mají kroužky následující rozměry: nýtované průměrný vnitřní průměr 5.53 mm, síla drátu 1.07 mm. Celistvé jsou o trošku masivnější, nicméně jsou to setiny až desetiny milimetru: průměrný vnitřní průměr 5.54 mm, síla drátu 1.16 mm. Samozřejmě mezi kroužky existují malé odchylky, ale jako celek jsou velmi uniformní, což se dalo očekávat.
Co se materiálu pletiva týče, až na čtyři kroužky se jedná o železo. Kvalita drátu byla zkoumána za pomoci rentgenové mikrofotografie a došla k závěru, že se mezi sebou nýtované a celistvé liší množstvím vměstků (strusky); totiž že drát použitý na celistvé kroužky byl více homogenní a celkově kvalitnější. To by podporovalo hypotézu o svařování, nicméně na tento led se nechci pouštět a pouze konstatuji, že dávný brníř si přirozeně volil cenný drát tak, aby s ním neplýtval tam, kde větší kvalita nemá smysl.
Ony čtyři neželezné kroužky jsou ze slitiny mědi s "něčím" (přísady jsou dost variabilní). Tři se vyskytují na spodní straně pletiva (jeden je volný) a představují malou záhadu - zatímco dva jsou jistě nýtované, jeden je jistě celistvý (ke čtvrtému, volnému jsem tuto informaci nenašel). Může se jednat o opravy z toho, co bylo zrovna po ruce, nebo snad o pozůstatky lemování. Spíše však to první - slitina mědi je na přilbě použita ve velkém množství a nedává moc smysl, aby někdo například před depozicí odstraňoval vybrané kroužky a masivní odlitky ponechal. Vyloučit se ale zdobení s ohledem na zbytek výzdoby nedá, esteticky by bylo jistě působivé.
 |
| Poloha neželezných kroužků (šrafovaně; výřez z výkresu in TWEDDLE 1992) |
Zavěšení na přilbu je provedeno dosti netriviálním způsobem. Schematicky jsem se mu už věnoval v článku Věšení závěsů. Kolem okraje přilby je nanýtován ohnutý pruh plechu, který je následně proříznut na způsob hřebenu, do ohybu je vsunut drát a na něj jsou pak ve výřezech navěšeny přímo kroužky pletiva. Jakkoliv je tento způsob výrobně náročný, má obrovské výhody ve snadné údržbě, protože drát je možné (s trochou námahy) vysunout a tím celý závěs od přilby odpojit, není nutné ničit kroužky, odstraňovat nýty a podobně. Rovněž je pohodlně možné zavěšení doslova vyladit tak, aby efektivně krylo partie které krýt má, a nikde se neshrnovalo nebo příliš nenatahovalo.
 |
| Situace zavěšení v nálezovém stavu (převzato z TWEDDLE 1992) |
V době nálezu a jeho konzervace byl závěs připevněn pouze třemi kroužky poblíž pravé lícnice. Tyto kroužky jsou jednak celkem velké (síla drátu cca 1.2-1.4 mm, vnější průměr mezi 8 - 8.5 mm), jednak jsou opět z měděné slitiny. Lze předpokládat, že jejich účelem bylo právě a pouze zavěšení, proto je nepočítám k samotnému pletivu. Pokud je mi známo, nebyl u těchto slitinových kroužků nalezen ani opticky, ani pod rentgenem spoj, takže metoda jejich spojení je nejistá; osobně si tipnu nějaké měkké pájení.
Bohužel, tím pádem není zřejmé, jak byla celá horní řada vlastně připevněna po celé svojí délce - po krajních velkých mohly následovat běžné železné kroužky (viz kresba nálezového stavu), nebo mohly být nějak prostřídány se slitinovými:
 |
| Rekonstrukce možné podoby zavěšení (převzato z TWEDDLE 1992) |
Za účelem vystavení bylo zavěšení rekonstruováno a doplněno tak, jak je vidět na obrázku níže. Je vhodné si připomenout, že se jedná o kvalifikovanou rekonstrukci (viz zavírané kroužky) a nálezový stav byl o dost horší.
 |
| Detail přilby ve vystaveném stavu |
Závěrem mohu říci, že přilba z Coppergate představuje unikátní artefakt. Není tak známý jako spektakulární nálezy zlatých pokladů, ale svým významem je s nimi minimálně srovnatelný. Pominu-li nálezy kroužkových fragmentů nebo zbrojí z římských dob (Lexden, Verulamium, Arbeia, Vimose atd.), jedná se o neocenitelný zdroj informací o umění starých brnířů. Lze jen litovat, že se od roku 1992 neobjevila žádná další analýza, zejména celistvých železných kroužků - záhada jejich výroby nadále čeká na svoje rozluštění.
Literatura:
- TWEDDLE, D.: The Anglian helmet from 16-22 Coppergate. Council for British Archaeology, Londýn 1992. Dostupné online.
Žádné komentáře:
Okomentovat