Kleště nýtovací

[Abstract - Riveting tongs

Deep dive into my way of making riveting tongs, one of most important tools in my process. Starts with selection of a tongs with very good head geometry, no wobbling and long enough handles. Then I take a suitable iron ball (i.e. loose from bearings), hit the tong head to make marks into jaws, and careful grind by round bur a final round depression into each jaw (as I am using round rivets). Highlighting a need of a constant care for a final geometry, so the depressions are really opposite to each other.]

Nýtovací kleště jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů brníře, alespoň pro mě, a tak se vyplatí jim věnovat velkou pozornost, což se vrátí na kvalitě nýtovaného spoje. Na rozdíl od usazovacích nebo pracovních kleští (které mohou být typu „co dům dal“) musí určitě splňovat tyto minimální požadavky:

• Velmi dobrou geometrii kleští a čelistí. Kleště nesmí při stisku různě vaklat (což je bez kompletní sborky/rozborky neodstranitelná vada), čelisti na sebe musí velmi dobře dosedat (což se dá naštěstí dopilovat).
• Musí mít dobrou „páku“, tzn. v porovnání s délkou rukojetí musí mít krátké čelisti. I malý kousek kovu vyžaduje při ručním tvarování značný tlak.
• Musí být ze solidního materiálu, tzn. žádné bláto. Nemusí být sice kalené, ale skutečně by měly být z materiálu o třídu lepšího než jiné nástroje, jinak je budete muset neustále „seřizovat“.

Až na výše zmíněné se jedná o prosté kleště s hladkými čelistmi, které jsou ovšem upraveny následujícím způsobem: do každé čelisti je vytvořen malý důlek (resp. dva, aby bylo možno uchopit kleště z jakékoliv strany), přičemž do protější čelisti je vytvořen ten samý důlek. Geometrie a rozměr důlku je věcí každého brníře, protože bude mít vliv na finální vzhled nýtovaného spoje a ten může být různý – může to být pyramidka s ostrým vrcholem, půlkulatá hlava, nebo dokonce něco jako rotační hyperboloid (takový malý Ještěd).

Jak takové souosé důlky vyrobit: začneme tím že si do jedné z čelistí pomocí stopkové brusky nebo důlčíku vyznačíme budoucí místo důlků. Klidně si je prohloubíme až téměř na finální velikost, ovšem necháme si rezervu. Pak vezmeme malou ocelovou (kalenou) nebo aspoň měděnou kuličku, vložíme do důlku a sevřeme pevně čelisti kleští, případně lehce poklepeme kladivem. Kulička otiskne stopy na protější čelist; tuto stopy opět důlčíkem nebo velmi malou brusnou stopkou opatrně prohlubujeme, za neustálé kontroly jestli nám důlky neujíždí od sebe (hodí se zásoba kuliček a dobré osvětlení ☺).

Musím zdůraznit, že sám používám rotačně souměrné důlky, což znamená že jsou to skutečně důlky, asi jako zmenšená verze důlku na cvrnkání kuliček. Kromě nich se lze setkat i s různými formami drážek – jako by do čelisti byl vyražen nebo vybroušen půlměsíček (nějakou raznicí a za následného zakalení čelistí, což přinese asi problém s geometrií). Výroba takové drážky je ještě o něco náročnější, protože musíte hlídat, aby skutečně byla v obou čelistech co nejvíce stejná. Osobně v těchto drážkách neshledávám přínos, nicméně je košer je zmínit. Ještě nějaké fotky takových nýtovacích kleští:

Nýtovací kleště - celkový pohled

Vyšší počet důlků usnadňuje práci s nástrojem