úterý 4. října 2011

Výroba kroužkových zbrojí v Omdurmanu

Přeloženo ze sborníku KUSH, vol. IV, 1956 str. 83-85. Do češtiny přeložil Boża.

Když jsem byl Komisařem pro archeologii a antropologii v Súdánu, navrhl mi v roce 1939 Sir James Mann, významný kurátor Wallace Collection, abych zkusil najít něco o původu kroužkových brnění v Súdánu, jelikož mnoho jich bylo přivezeno do Anglie jako trofeje z bitvy u Omdurmanu1.

Brzy jsem zjistil, že expertem na súdánské kroužkové košile je Hamid Idris, tehdy úctyhodná osoba ve věku přes sedmdesát let, ale v plné duševní síle. Dříve pracoval pro Mahdího a jeho nástupce chalífu Abdulláha jako stříbrotepec a řemeslník a pokud mě nezrazuje paměť, řekl mi, že první brnění vyrobil jako mladý muž za egyptské vlády ještě před mahdíjou2 . V únoru 1940 jsem s ním navštívil omdurmanské muzeum Khalifa’s House3 a prozkoumal všechna kroužková brnění tam uložená. Všechna byla vyrobena z jednotlivě nýtovaných kroužků a proto je Hamid Idris označil jako vyrobené mimo Súdán; dovezeny prý byly ‚ze severu‘, například z Egypta před rokem 1885 – některé z nich dokonce mnoho let před tímto datem. Netušil, kde by mohly být vyrobeny. Řekl mi, že v časech staré egyptské vlády bylo v Súdánu mnoho takových brnění a každý významný kmenový vůdce nebo melik jich měl 200 až 300.

Ačkoliv kroužkové brnění bylo vyráběno v Omdurmanu během mahdíje i před ní, nikdo v Súdánu neví jak kroužky nýtovat a Hamid mi řekl, že to nikdy neuměli. Súdánští řemeslníci obyčejně používali zavírané kroužky, které byly z dovozu a nakupovali je u kupců Kyriazi a Sirkis4. Na jednu košili bylo potřeba asi 10 kilogramů kroužků a z nich vyrobená košile se prodávala v Omdurmanu za 25 egyptských liber; v provinciích pak ještě více. Košile z nýtovaného pletiva stála stejně, což dokládá že v těch dobách bylo kroužkové brnění oblékáno pouze pro veřejná vystoupení a ne pro vážně míněnou ochranu. Vyskytoval se také třetí druh brnění zvaný ‚Huksawi‘, podle neštastného generála Hickse, který padl u Kashgilu5. To bylo vyrobeno z dovážených štípaných kroužků6.

Co se týče brnění v muzeu Khalifa’s House, Hamid Idris řekl že K 99 je dobré kvality, K 100B je velmi pěkné kvality a K 100A je mizerná. Košile K 100B má přivěšenou pečeť (značku výrobce?), na ní je nahoru otočený půlměsíc podepřený svislou čarou; na druhé straně je další svislá čára. Jelikož jsem se s Hamidem Idrisem domluvil že mi udělá dobrou kroužkovou košili, takovou jako pro emíry během mahdíje, navštívil jsem o několik dní později jeho dům, kde mi předvedl různé fáze výroby kroužkové košile. Svého nejstaršího syna naučil všem tajům tohoto řemesla. Potřebuje okolo půl tuctu pomocníků, mezi nimiž je i několik z jeho synů; ačkoliv se živí obchodem, zavřeli své obchody a na výzvu otce se dostavili, aby mu pomohli.

Muži byli v práci velmi zkušení. V roce 1940 stále občas košile vyráběli a prodávali Arabům, zejména Baggara7 z Kordofánu a Dárfúru. Také vyráběli malé kousky pletiva na způsob oficírských výložek pro kupce, kteří je prodávali kmenům jako Ingessana a Nuba. Moji košili vyrobili za dvanáct dnů, ačkoliv zřejmě na ní nepracovali celý den, a zaplatil jsem za ni dle dohody 15 egyptských liber. Košile je zobrazena v Příloze XII, a. Také vyrobili košili pro etnologickou sbírku v chartúmském muzeu. Jejich nástroje jsou zobrazeny v Příloze X, a.

Postup výroby košile je následující:
(1)  Drát je protažen na tloušťku podle přání zákazníka v průvlaku vyrobeném v Evropě. Tažné kleště a řetěz jsou pravděpodobně také evropského původu. Pouze tažná stolice je místní výroby. (Příloha X, b.)

(2) Drát je poté namotáván na železnou tyč o průměru jako je požadovaný průměr kroužku. Tyč je vedena ve dvou dřevěných blocích, svisle připevněných na prkně na kterém navíječ stojí (příloha XI, a.). Tyč má na konci navařený prstenec, kterým prochází další tyč, možná navíjecí tyč alternativního průměru. Drát je na tyč navíjen zespodu. Během navíjení je drát položen na malém výstupku pripevněném pod trubkou, kterou navíjecí tyč prochází dřevěnými bloky.

Takto je navinutá spirálka utahována, aniž by musel navíječ vyvíjet protitah svojí levou rukou. Tímto způsobem vyrábí pravotočivou spirálu. V tomto případě není směr navíjení důležitý, ale u nýtovaných košil byly kroužky skoro vždycky pravotočivé*.

(3) Spirálka je poté stříhána na jednotlivé kroužky pomocí velkých čelních štípaček. (Příloha XII, b.)

(4) Následně pracují spolu tři muži, sedící okolo malého stolku. První muž za pomoci páru kleští zavírá mezeru ve většině kroužků. Nejprve dostane konce kroužku k sobě a poté lehce kroužek zkroutí, aby obnovil jeho kruhový tvar. Další muž v menším množství kroužků naopak mezeru mezi konci kroužku zvětšuje (otevírá).

(5) Druhý muž spojuje kroužky do pětic tak, že otevřeným kroužkem spojí čtyři zavřené kroužky dohromady. (Příloha XI, b.)

(6) Třetí muž (vedoucí skupiny) spojuje pětice opět za pomoci otevřeného kroužku, který provleče párem zavřených kroužků z každé pětice a následně ho zavře (Příloha XI, b). Tímto způsobem je vytvořena celá košile.

Následně jsem se mnohokrát ptal abych  se ujistil, zda nýtované zbroje dovezené do Súdánu ‚ze severu‘ byly vyrobeny v Egyptě, Tripolisu, Tunisu nebo jinde v severní Africe; ale vždy bez úspěchu, a jsem nyní názoru že nepochází z Afriky (nebo z Evropy, odkud by pro súdánský trh byly příliš drahé). Jsem tudíž nakloněn myslet si, že pochází z Indie, jelikož mi sir James Mann řekl že ačkoliv se po něm velmi pídil, Lawrence z Arábie se jakéhokoliv jejich zdroje nedopátral ani v Sýrii nebo Arábii. Doufám, že tento článek podpoří v hledání zdroje nýtovaných zbrojí někoho dalšího.

A.J. ARKELL

* Martin Burgess: ‘The mail-maker’s technique’. Antiquaries Journal, XXXIII (1953), str. 48-55.


Poznámky překladatele:

1) V roce 1898, kdy anglo-egyptská expedice porazila mahdistická vojska.
2) Tzn. vyrobil svou první košili nedlouho před rokem 1881, pokud se narodil kolem roku 1867.
3) Dnes (2011) muzeum stále v Omdurmanu existuje, není však jisté zda jsou v něm nějaké košile ještě  uloženy a co se s nimi od roku 1940 stalo.
4) V originále „the merchants Kyriazi and Sirkis“; není zřejmé, zda autor mluví o konkrétních kupcích nebo o obchodním sdružení, případně o etnickém původu.
5) V roce 1883.
6) V originále „split rings“; není však zřejmé, zda má autor na mysli odlišnost ve střihu zbroje, nebo jiný vzhled kroužků.
7) Také Baqqara; populace etnických Arabů ve střední Africe.


PŘÍLOHA X
a. Nástroje použité při výrobě kroužkové zbroje v Omdurmanu
b. Tažná lavice s průvlakem evropského typu a tažnými kleštěmi
PŘÍLOHA XI
a. Navíjení drátu
b. Dva muži vyrábí pětice, zatímco jejich vedoucí (vpravo) spojuje pětice dohromady

PŘÍLOHA XII
a. Dokončená košile
b. Štípání spirálky na kroužky

Žádné komentáře:

Okomentovat