úterý 6. září 2011

Výběr drátu

Celá brnířina začíná drátem. Jednak ho potřebujeme na samotné kroužky, jednak na nýtky (pokud nenýtujeme způsobem “na klínek”, kde lze dělat klínky i z pásku plechu...). Celkem vzato je výroba drátu samostatná řemeslná disciplína, protože dostat se od železné hřivny ke klubku ocelového drátu není nijak jednoduché, takže ji nyní zanedbám (stejně tak zanedbávám proces od hromady železité rudy k ocelové hřivně, což by samo vydalo na slušnou knížku). Možná se k výrobě později drátu vrátím.

Technologická odbočka: železo je prvek, ocel je sloučenina železa, uhlíku + další chtěné i nechtěné prvky, to pro případ že by jste chtěli o tématu mluvit ve škole. V celém blogu používám termíny „ocel“ a „železo“ v zásadě volně, ale je dobré na tento rozdíl nezapomínat.

Jakkoli je moderní drát nesrovnatelně kvalitnější než středověký, je to stále pouhý drát kruhového průřezu, který je vyráběn procesem tažení. Pochopitelně různé metalurgické analýzy mohou v historických kroužcích zjišťovat různé příměsi (a také je zjišťují, od síry přes fosfor až někam k vanadu), nicméně nic nenasvědčuje tomu, že by kdy byly přidávány vědomě. Ovšem právě proces tažení nutně vyžadoval výrobu z měkké, nízkouhlíkové oceli, protože se zvyšujícím se obsahem uhlíku ocel dosti tvrdne.

Proto zcela záměrně používám tzv. černý vázací drát, to jest to nejhorší „bláto“ které lze vůbec v ČR běžně zakoupit. Obvykle (Ferona) se jedná o ocel 11 300, která má obsah uhlíku 0,09% a cena se pohybuje okolo 40 korun za kilogram drátu. Bez povrchové úpravy! Nemá moc cenu vymýšlet různé pozinky, svářecí dráty, nerezy atd., protože vám buďto přestanou stačit nástroje (respektive budou muset být o několik tříd kvalitnější), nebo bude vaše práce ekvivalentní ke stavbě letadlové lodi z Lega – jistě to jde, ale výsledek se od funkce a vzhledu originálu dost liší.

Žádné komentáře:

Okomentovat