Historické průvlaky pro tažení drátu - orientační přehled

[Abstract - Quick overview of historical draw-plates
First of history-type articles; a brief overview of written, pictorial and archaeological evidence of draw-plates.]

Aktualizovaná (1.1) verze mé starší mikro-studie

Textové prameny
Historicky první textová zmínka o tažení drátu je tradičně připisována Theophilově spisu De Diversis Artibus (nebo také Schedula diversarum artium), sepsanému v dnešním Německu někdy v 12. století (přesná datace není jistá, už proto že se jedná o několik svazků). Kniha III, kapitola VIII říká:

De Ferris Per Quae Fila Trahuntur Ferri duo latitudine trium digitorum, superius et inferius stricti, per omnia tenues, et tribus ordinibus aut quatuor perforati, per quse foramina fila...

Ve volném překladu tedy zhruba toto:

Železo skrze které jsou taženy dráty Toto jsou dva železné nástroje, široké na tři prsty, úzké nahoře a dole, tenké naskrz a se třemi nebo čtyřmi řadami děr, skrze které může být drát tažen.

Obrazové prameny
Prvním mě známým vyobrazením průvlaku je zřejmě iluminace z Hausbuchu bratří Mendelů z Norimberka, který se dnes nachází v Nürnberger Stadtbibliothek (Amb. 317.2°). Je zde několik vyobrazení „dráteníků“ (Drahzieher), z nichž to nejstarší, datované zhruba do roku 1425 ukazuje řemeslníha sedícího na houpačce a táhnoucího drát skrze průvlak zaražený do špalku (zřejmě se od špalku odstrkuje nohama), viz obr. 1.

Obr. 1 Amb. 317.2° (Mendel I), fol. 40r. Řemeslník jménem Dyetrich Schockentzieher  († před 1423).

Časově následujícím zobrazením průvlaku je rytina Svatého Eligia v jeho dílně, datovaná do roku cca 1450. Nyní se nachází v Rijksmuseum v Amsterdamu. V rohu rytiny je vidět pracovník, který táhne drát průvlakem kleštěmi. Na průvlaku stojí a táhne celým tělem. Za zmínku stojí zahnuté konce držadel kleští, s jistotou toto zahnutí sloužilo k zaháknutí řetězu při tažení pomocí rumpálu (obr. 2).

Obr. 2 St Eligius in His Workshop, 1450, detail.

Následuje mnoho dalších zobrazení tažení drátu, ale až na rozdíly v uspořádání pracovního místa (např. navíjecí špulky při tažení měkkých drátů) nepřináší odlišný koncept.

Archeologické nálezy
Do římských dob jsou kladeny dva artefakty, Altena (obr. 4) a Vindolanda (obr 3). Bohužel objekt z Alteny se nezachoval v originále a dnes existuje pouze jeho odlitek. O okolnostech nálezu nejsou známy žádné detaily, ale muzeum jej klade do období okolo roku 45 n.l. Oba předměty jsou si navzájem velmi podobné a to včetně rozměrů. Jediným rozdílem je to, že objekt z Alteny má povrchovou drážku protínající díry; je možné že se měla sloužit dodávce mazadla, například horkého včelího vosku nebo kolomazi vznikající při výrobě dřevěného uhlí. Podle relativně velikých průměrů nejmenších děr (2.3, resp. 3.14 mm) by se dalo usuzovat na tažení nějakého měkkého materiálu (stříbro, zlato, měď), ale je pravděpodobné že část materiálu odkorodovala.

Obr. 3 Vindolanda

Obr. 4 Altena

Následující tabulka shrnuje porovnání rozměrů obou artefaktů (viz obr. 5). Všechny rozměry jsou v mm.

Obr. 5 Schéma průvlaku z Vindolandy

Z 10. století má pocházet průvlak z Norska (viz obr. 6), délka artefaktu je cca 15 cm. Bohužel se mi nepodařilo dohledat další podrobnosti.

Obr. 6 Norsko

Brigitte Arrhenius ve své práci “Ett tråddragningsinstrument från Birka”, vydané v roce 1968 popisuje průvlak nalezený v Birce (obr. 7).  Má se jednat o železný předmět, kde jsou ale díry vyloženy vyměnitelnými vložkami. Ovšem pozdější metalugický průzkum prý tvrdí, že železo ve vložce je ve skutečnosti měkčí než železo těla; mohlo by to znamenat že průvlak byl používán k tažení např. zlatého nebo stříbrného drátu. O nálezu se mi nepodařilo zjistit bližší podrobnosti.

Obr. 7 Birka

V roce 1936 byl při orbě na pobřeží Švédska nalezena tzv. Mastermyrská truhla, která obsahovala mnoho předmětů z doby okolo roku 1000. Mezi nimi byly i dva průvlaky (předměty č. 79 a 80) a jeden předmět (č. 81), který možná představoval polotovar průvlaku, připravený pro pozdější zpracování. Viz obr. 8, 9.

Předmět č. 79 má rozměry 164 x 12 x 4 mm a obsahuje 22 děr, je možné že stopy na kratších koncích představují další díry, které odkorodovaly.  Předmět č. 80 má rozměry 137 x 12 x 3 mm a obsahuje 26 děr ve dvou řadách. Předmět č. 81 má rozměry 129 x 11 x 4 mm.

Obr. 8 Mastermyr. Zleva: průvlak č. 79, č. 80, č. 81

Obr. 9 Mastermyr, nahoře č. 80, dole č. 79

V anglickém Whithornu byl nalezen předmět, u něhož rentgenový průzkum odhalil tři řady dírek o průměrech od 3.5 do 1.2 mm (obr. 10). Celkové rozměry předmětu jsou asi 120 na 60 mm. V povrchové krustě byla zachycena mince Jindřicha II nebo III, což dovoluje předmět zařadit mezi druhou polovinu 12 a třetí třetinu 13. století. Nyní je předmět uložen v Stranraer Museum.

Obr. 10 Whithorn

V německém muzeu drátu (Deutsches Drahtmuseum) v Alteně je vystaven průvlak, k němuž se mi nepodařilo zjistit další podrobnosti (viz obr. 11). Může se jednat o práci z 19. století, stejně tak jako o idealizovanou repliku vyrobenou pro účely expozice. Je zde zařazen pouze pro ilustraci, jak by takový novověký průvlak mohl vypadat.

Obr. 11 Deutsches Drahtmuseum, Altena

Moderní provedení
Pro úplnost je zde zobrazeno moderní provedení průvlaku používané pro ruční tažení drátu. Lze bez problémů zakoupit u firem zabývajích se prodejem šperkařského materiálu.

Obr. 12 Moderní průvlak

Použité zdroje a literatura

• Ehlton, Fredrik - Ringväv från Birkas garnison, Stockholm University 2002-03
• Sim, David - Roman Chain-Mail Experiments to Reproduce the Techniques of Manufacture, Britannia vol. XXVIII, 1997
• Oddy, Andrew - The Production of Gold Wire in Antiquity, Gold Bulletin 10, 1977
• Wikipedia: http://en.wikipedia.org/wiki/Goldsmith
• Die Hausbücher der Nürnberger Zwölfbrüderstiftungen: http://www.nuernberger-hausbuecher.de
• Wire-Drawers & Wire-Drawing http://www.larsdatter.com/wire.htm
• Mastermyr Catalogue http://www.netlabs.net/~osan/Mastermyr/Catalog.html
• Deutsches Drahtmuseum, Altena: http://www.drahtmuseum.burg-altena.de/