úterý 2. února 2016

Kuriozity z minulosti

K brnířině patří i studium dochovaných nebo nalezených kusů zbrojí, pletiva a tak podobně. Nemohu odolat, abych se nepodělil o několik kuriozit, na které jsem během času narazil. A jsou to opravdu pecky - nevím v současnosti o nikom, kdo by to samé dokázal replikovat. Skláním se v úctě před mistrovstvím brnířů, kteří před několika stoletími tyhle skvosty vyráběli.

Čím víc nýtů, tím víc Adidas!
V ukrajinském městě Kamenec Podolský je muzeum (Кам'янець-Подільський державний історичний музей-заповідник), a to má ve sbírkách blíže nedatovanou (spíše však velmi pozdně-středověkou) košili. V každém kroužku jsou namísto jednoho hned dva nýty. Nýty jsou plně průchozí, nejedná se tedy o "sponky" které snad byly použity na pletivu z kostela v Gloucestershire.




Podepsán Bechler
Metropolitní muzeum umění (Metropolitan Museum of Art) v Novém Yorku má pod číslem 14.25.1540 ve svých sbírkách košili německého původu z 15. století, kterou dostalo darem v roce 1913. Kromě toho, že je celkem zachovalá (avšak bez jakýchkoliv dalších podrobností), má na sobě nápisové kroužky s (pravděpodobně) identifikací výrobce, a to jak z mosazi, tak ze železa:





Za větší slávu Boží
To samé muzeum (Metropolitan Museum of Art) koupilo v roce 2014 kroužkovou košili, patrně íránského původu z 16.století. Skládá se z dosti velkých kroužků - vnější průměr 17 mm, vnitřní průměr 11 mm Takže něco jako podložka M10. A na každém z nich je vyražen nápis... Je myslím naprosto zjevné, že nápis musel být ražen ještě před snýtováním - hlavičky křivky nápisu nekopírují:



Za ještě větší slávu Boží!
Stále ještě Metropolitní muzeum. Pod číslem 36.25.33 vede ve sbírkách košili patrně tureckého původu ze století sedmnáctého. Vnější průměr popsaných kroužků je 15.8 mm, jejich vnitřní průměr je 11.1 mm. Je to naprostá haluz, protože každý kroužek má nápis na líci, vzorek na rubu a dva nýty k tomu!!! Zdá se, že osmanská říše v té době netrpěla nedostatkem pracovní síly - holt turecké hospodářství...



Théta, to je písmeno!
Poslední, mě doposud neznámou kuriozitou jsou takzvané théta kroužky, pojmenované podle řeckého písmene ϴ. Pokud vím, jsou na některých zbrojích patrně indického původu. Na metodu jejich výroby panují dva rozdílné názory: dle jednoho jsou raženy z plechu, dle druhého jsou tvořeny z drátu naohýbaného do tvaru osmičky a následně kovářsky svařeného. Britské Royal Armouries na to měli v roce 2014 analytický projekt, bohužel už byl ze stránek stažen. V pletivu jsou théta kroužky pochopitelně střídány s nýtovanými. Posuďte sami dva příklady; první je ze 17, století, druhý z 18. století:








Žádné komentáře:

Okomentovat